wz

Zívání je nakažlivé

Nevim jak vy, ale já se během čtení tohoto článku nazíval až až, takže něco na tom bude :-) 


Pátá odpolední, pátek, od rána tři kávy a vy se nemůžete ubránit zívání. Ústa se otvírají, oči přivírají a už je to tady. Kolegové v okolí se přidávají během několika minut. Jak vlastně dochází k zívání a proč je zívání nakažlivé?

Ačkoli se jedná o prastarý úkaz, uspokojivě vysvětlit zívání a jeho nakažlivost se zatím nikomu stoprocentně nepodařilo. Teorií je několik a mnohé z nich si de facto odporují. Nejčastěji se v souvislosti se zíváním mluví o dodávání většího množství kyslíku tělu a především mozku. Zbavujeme se přebytku oxidu uhličitého a dodáváme tělu energii. Tato teorie vysvětluje jak nezpochybnitelnou souvislost zívání s únavou a spánkem, tak zívání v uzavřených vydýchaných prostorách, například na přednášce. Nakažlivost zívání potom logicky vyplývá z podstaty této teorie – když chybí kyslík jedné osobě v místnosti, chybí i ostatním. Nejedná se tedy o to, že by jeden nakazil druhého, ale o sdílení stejných podmínek.

Psycholog Robert Provine ovšem tuto teorii částečně vyvrátil pokusy, při kterých lidem dodával čistý kyslík. Ti však nezívali méně než předtím. Přesto se i nadále zdůrazňuje, že výrazné roztažení úst vede k otevření hltanu na čtyřnásobnou velikost a do těla tak nárazově vplouvá podstatně více kyslíku. Tentýž reflex má za následek také uvolnění cév a může souviset s každodenním protahováním.

Existují i teorie, které zívání považují za primitivní reflex, jenž se nevyhýbá ani zvířatům. Zívají totiž psi, kočky, ale i ptáci, a dokonce plazi. Zívání v dávných dobách bylo určitou formou koordinace skupiny, kdy vůdce začal zívat a napodobením mu ostatní dávali najevo, že ho berou na vědomí. Zívací ceremoniál tak předcházel uložení ke spánku.

Ať už nakažlivost zívání způsobuje cokoliv, jedná se o prokázaný jev. Vědci z londýnské Birkbeck College testovali normální i autistické děti, kterým promítali videozáznamy se zíváním. Nakažlivost se skutečně projevila, u normálních dětí dvakrát více než u autistů. Při promítání tváří se zavřenými ústy se zívání u obou skupin dětí zastavilo. Nakažlivost zívání jde tak daleko, že stačí, když o zívání čtete; na pouhý zvuk zívnutí reagují napodobením i slepci, kteří samotný akt nevidí. Čili pokud jste dočetli až sem, měli byste zívat.

Co platilo včera, dnes už neplatí! Pokud někdo zívá ve vaší přítomnosti, neznamená to, že byste byli nudným řečníkem. Zívání je ve skutečnosti komplimentem, který naznačuje, že mozek přechází na vyšší obrátky, aby stíhal. Než vědci dospěli k tomuto převratnému objevu, dlouhá léta byli zavřeni v laboratořích, kde realizovali množství pokusů.

Některé z nich pobaví, některé zaujmou a díky nim jsme se dozvěděli odpovědi na klíčové otázky lidských dějin – Proč zíváme? a Proč je zívání nakažlivé?

Pokus č. 1. – Vědci si na úplném začátku výzkumu zívání mysleli, že neovladatelným otvíráním úst si doplňujeme kyslík. Nakažlivost zívání si vysvětlovali tím, že skupina lidí rychleji ?vydýchá" vzduch v místnosti a proto si zíváním všichni okysličují mozek. Potom ale přišel jeden vědec – rejpal, který dal lidem dýchat kyslík a div se světe, zívání nepřestalo!

Pokus č. 2. – Potom se přišlo na to, že zívání způsobuje přehřátý mozek! Naše doširoka otevřená ústa a hluboký nádech tedy fungují jako větrák. Prý to dokazuje pokus s lidmi, kteří si během sledování zívajících přikládali k čelu studené anebo teplé obklady.

Pokus č. 3. – Vědci neváhali jako ?pokusné králíky" použít i děti – zdravé a autistické. Díky tomuto testu přišli na to, že nakažlivost zívání je spojená s empatií. Autistické děti reagovaly stejně na lidi, kteří opravdu zívali, jako i na ty, kteří jen otvírali ústa. Zdravé děti se zíváním nakazili jen od těch opravdu zívajících.

Pokus č. 4. – Finským vědcům děkujeme za následující poznatek: zívání je úplně nevědomé! Podařilo se jim zjistit, že během sledování zívajícího se nám v mozku aktivuje ta část, která dokáže rozlišovat výraz tváře ostatních lidí. Zatím se ale neví, na co je to dobré!

Pokus č. 5. – Celé tři měsíce trvalo, než vědci přišli na další zajímavou věc: zívání je signál, kterým dává člověk najevo, že touží po změně.

Pokus č. 6. – Také přinesl zajímavé zjištění: nakažlivé zívání budete vykazovat o mnoho víc, pokud máte toho, kdo zívá v oblibě, anebo se nacházíte blízko něj.

Pokus č. 7. – Pokud vaše malé dítě zívá, tešte se! Roste vám inteligent! Zjistilo se, že děti, které se rychleji nakazí zíváním, patří ve škole mezi nejlepší žáky.

Pokus č. 8. – Zdá se, že vědci konečně zjistili, proč je zívání nakažlivé! Naši primitivnější předkové vzájemným zíváním komunikovali. Tuto ?komunikaci" jsme s největší pravděpodobností zdědili po nich jako nevědomou činnost, která slouží na zesouladění

Pokus č. 9. – I když je zívání stále považováno za neslušné, neměli bychom ho potlačovat. Zívání totiž udržuje rovnováhu mnohých energetických systémů a uvolňuje celou oblast lebky. Naše čelist je spojená s mozkem množstvím nervů. A proto pokud máte zablokovaný čelisťový kloub, snižují se vaše akademické schopnosti. Zíváním naopak podporujete dýchání, zlepšujete vnímání a rozvíjíte celý svůj potenciál.

Malá škola zívání


Pokud si chcete užít pozitivní vliv zívání a nedaří se vám zívnout, naučíme vás malý trik. Zhluboka se nadechněte a pomaličku vydechujte tak dlouho, jak se jen dá! Když už nemáte v plicích absolutně žádný vzduch, začněte se pomalu nadechovat. Stačí to několikrát za sebou zopakovat a zívání se opravdu dostaví!

Je dokázané, že zívání je mimořádně nakažlivé. Ústa se nám doširoka otvírají nejen v případě, když vidíme zívat někoho jiného, ale i tehdy, když o zívání čteme. Pokud se vám už pomalu křiví ústa, nestyďte se a zívněte si! Dokazuje to vaši empatii!



≡ Vložit komentář